Martinčin blog: První den

Ráda bych napsala něco o prvních dvou dnech ve Vídni. Nebo vlastně popíšu všechny události od začátku. V pátek jsme vyjeli z domu v 6 hodin, abychom byli ve Vídni tak cca kolem 9 hodiny. Jelikož od 9 do 12 je otevřeno na ÖAD Wohnraumverwaltungs. Než jsme se dostali na Alserstrasse kde organizace sídlí, zabralo nám to dost času, jelikož témě všude jsou jednosměrné ulice a byl docela problém se vymotat zpátky když jsme odbočili špatně. Posléze když jsme ulici našli, tak nebylo kde zaparkovat, protože je celkem veliká. Takže jsem se vydala pěšky hledat sídlo ÖAD, kde jsem se měla registrovat a vyzvednout si klíč. Po dlouhém běhání sem a tam jsem se trefila do správného domu a úspěšně získala pořadové číslo 46. :-) Naštěstí to nebylo tak hrozné na čekaní, protože tam pracovalo asi deset velice šikovných mladých lidí. Podepsala jsem smlouvu, obdržela jsem klíč a vydali jsem se na Obere Donaustrasse. Tam jsme samozřejmě také netrefili na poprvé. :-) Koleje jsou zastrčené mezi domy, takže ani nejsou z ulice vidět. A vlastně to nejsou ani koleje jako takové. Je to jenom několik bytů v domě pronajatých studentům. Zbytek osidluje normální populace. A aby toho hledání nebylo málo, tak jsem nemohla najít náš byt, jelikož na klíčence byly napsány tři čísla, ale nevěděla jsem které je pokoj a které

patro a které domovní blok :-))) No po chvilce hledání taťka objevil jedny dveře do kterých klíček pasoval.

Musím uznat že byt je opravdu luxusní. (taky za takovou částku...bych měla u nás taky 3+1, ale pro sebe :-) Je tu obrovská předsíň, kde má moje ruská spolubydlící zaparkováno několik desítek párů luxusních barevných lodiček. Veliký obývák dohromady s jídelnou, kuchyňka, mega koupelna, sušárna se žehlírnou a dva pokoje, z nichž jeden je rozdělen na dvě třetiny a třetinu. Momentálně obývám tu jednu třetinu. Protože moje druhá francouzská spolubydlící si spletla čísla. Za dva dny se ale stěhuje, takže konečně budu mít větší pokoj a s internetem.
Spolubydlící jsou velice milé a ochotné, ale já moc ještě nekonverzuji...my english is not so good (a to ani nemluvím o němčině).
Včera hned po příjezdu jsem měla sraz s buddym, který mi ukázal školu a dokonce i přímo přednáškové místnosti. Je to milé, ale v tom spěchu co byl si nejsem jistá, že ty místnosti znovu najdu, nebo spíš jestli najdu vůbec tu budovu. :-) První den byl opravdu vyčerpávájící a dorazilo me ještě to, že nefungoval internet - což je pro studenta jistě to největší neštěstí.
Dnes jsem se odpoledne, jelikož bylo krásně, vypravila do Pratru. Procházka to byla krásná, ale poněkud delší než jsem předpokládala. Park je krásný, ale na začátku - tam kde jsou atrakce - to je šíleně hektické a kýčovité a hlučné. Zadní část parku je nádherná. Spousta laviček a celý park je kaštanový, takže po zemi tisíce kaštanů. Z toho by se nakrmily zvířátka všech lesů. Chvíli jsem poseděla na lavičce a pozorovala lidi a trochu mě zamrzelo, že jsem si s sebou nevzala kolečkové brusle, protože park je opravdu veliký a jsou tu krásné cestičky. Pak jsem se vydala na zpáteční cestu kolem dalšího parku Augarten na privát. Cestou jsem se stavila ještě v obchodě. Chtěla jsem si koupit něco na pití a máslo. A tady jsem doplatila na svoji řádnou neznalost němčiny, jelikož jsem si koupila místo normálního másla máslo na pečení. Ale to se stane :-)))
Přikládám pár obrázků, když byl včera tak krásný den.