První den

Ráda bych napsala něco o prvních dvou dnech ve Vídni. Nebo vlastně popíšu všechny události od začátku. V pátek jsme vyjeli z domu v 6 hodin, abychom byli ve Vídni tak cca kolem 9 hodiny. Jelikož od 9 do 12 je otevřeno na ÖAD Wohnraumverwaltungs. Než jsme se dostali na Alserstrasse kde organizace sídlí, zabralo nám to dost času, jelikož témě všude jsou jednosměrné ulice a byl docela problém se vymotat zpátky když jsme odbočili špatně. Posléze když jsme ulici našli, tak nebylo kde zaparkovat, protože je celkem veliká. Takže jsem se vydala pěšky hledat sídlo ÖAD, kde jsem se měla registrovat a vyzvednout si klíč. Po dlouhém běhání sem a tam jsem se trefila do správného domu a úspěšně získala pořadové číslo 46. :-) Naštěstí to nebylo tak hrozné na čekaní, protože tam pracovalo asi deset velice šikovných mladých lidí. Podepsala jsem smlouvu, obdržela jsem klíč a vydali jsem se na Obere Donaustrasse. Tam jsme samozřejmě také netrefili na poprvé. :-) Koleje jsou zastrčené mezi domy, takže ani nejsou z ulice vidět. A vlastně to nejsou ani koleje jako takové. Je to jenom několik bytů v domě pronajatých studentům. Zbytek osidluje normální populace. A aby toho hledání nebylo málo, tak jsem nemohla najít náš byt, jelikož na klíčence byly napsány tři čísla, ale nevěděla jsem které je pokoj a které

patro a které domovní blok :-))) No po chvilce hledání taťka objevil jedny dveře do kterých klíček pasoval.

Musím uznat že byt je opravdu luxusní. (taky za takovou částku...bych měla u nás taky 3+1, ale pro sebe :-) Je tu obrovská předsíň, kde má moje ruská spolubydlící zaparkováno několik desítek párů luxusních barevných lodiček. Veliký obývák dohromady s jídelnou, kuchyňka, mega koupelna, sušárna se žehlírnou a dva pokoje, z nichž jeden je rozdělen na dvě třetiny a třetinu. Momentálně obývám tu jednu třetinu. Protože moje druhá francouzská spolubydlící si spletla čísla. Za dva dny se ale stěhuje, takže konečně budu mít větší pokoj a s internetem.
Spolubydlící jsou velice milé a ochotné, ale já moc ještě nekonverzuji...my english is not so good (a to ani nemluvím o němčině).
Včera hned po příjezdu jsem měla sraz s buddym, který mi ukázal školu a dokonce i přímo přednáškové místnosti. Je to milé, ale v tom spěchu co byl si nejsem jistá, že ty místnosti znovu najdu, nebo spíš jestli najdu vůbec tu budovu. :-) První den byl opravdu vyčerpávájící a dorazilo me ještě to, že nefungoval internet - což je pro studenta jistě to největší neštěstí.
Dnes jsem se odpoledne, jelikož bylo krásně, vypravila do Pratru. Procházka to byla krásná, ale poněkud delší než jsem předpokládala. Park je krásný, ale na začátku - tam kde jsou atrakce - to je šíleně hektické a kýčovité a hlučné. Zadní část parku je nádherná. Spousta laviček a celý park je kaštanový, takže po zemi tisíce kaštanů. Z toho by se nakrmily zvířátka všech lesů. Chvíli jsem poseděla na lavičce a pozorovala lidi a trochu mě zamrzelo, že jsem si s sebou nevzala kolečkové brusle, protože park je opravdu veliký a jsou tu krásné cestičky. Pak jsem se vydala na zpáteční cestu kolem dalšího parku Augarten na privát. Cestou jsem se stavila ještě v obchodě. Chtěla jsem si koupit něco na pití a máslo. A tady jsem doplatila na svoji řádnou neznalost němčiny, jelikož jsem si koupila místo normálního másla máslo na pečení. Ale to se stane :-)))
Přikládám pár obrázků, když byl včera tak krásný den.

Mapa procházky

Pomník na Pratersternu

Reisenrad

Dunajská skluzavka

Reisenrad

Hauptalle

Ubytování

Ubytování

Vídeňské pralinky

Studium v zahraničí - těsně před odjezdem

Pokročila doba a je čtrnáct dní do odjezdu. Mezi tím jsem stihla vyřídit opět několik důležitých věcí. První záležitostí je to, že mi z vídeňské univerzity přišel e-mail z Buddynetwork - což je organizace, která pomáhá zahraničním studentům tím, že jim přidělí studenta, který se o ně v době příjezdu postará. Postará znamená, že jim ukáže kde je budova univerzity, kde jsou přednáškové místnosti, kam mohou na internet, kam na jídlo, kde nakupovat, kde je knihovna,....a spoustu jiných důležitých věcí. Napsali mi e-mail se jménem a mejlovou adresou "mého" studenta. :-) Řekla jsem si, že několik dnů počkám a pak mu napíšu e-mail. Byl ale aktivnější než já a napsal mi první. Je to opravdu velice milé, když víte, že máte kontakt na někoho kdo vám může pomoci při řešení eventuálních problémů. Vyměnili jsme si několik e-mailů a domluvili jsme se že se sejdeme ještě v den mého příjezdu.
Další záležitostí bylo úspěšné vyřízení řádného stipendia. Část stipendia mi byla přidělena hned a část po novém roce (pro rok 2008).
Po rozhovoru s kamarádkou, která se z Vídně vrátila po letním semestru jsem se rozhodla, že už budu aktivní a zjistím si, které předměty se otvírají, v které datum a v který čas. Na stránkách TUWIEN jsem našla, že se otevírají všechny, dokonce každou přednášku bych měla mít v jiný den a v jinou hodinu, což je pozitivní (jelikož nebudu muset měnit skladbu předmětů). Na doporučení jsem se zmohla na několik anglických e-mailů profesorům, ve kterých se táži, zda se bude předmět pravdu otvírat a zda opravdu v ten a ten čas a jestli nic nebrání abych tento kurz navštěvovala. Už mi přišla reakce na jeden e-mail, že jsem v kurzu vítána, ale mám si uvědomit, že bude opravdu všechno německy. :-)))
To je zatím všechno. Teď jenom čekám na odezvy učitelů z univerzity a pak si můžu vesele začít balit. :-)