čtvrtek 29. listopadu 2007

Nové zprávy

Mám několik nových informací, o které se s vámi musím podělit. První je velice důležitá a to, že jsem jedla Sachertorte. :-) V cukrárně Aida (ale není to jako ta v Brně :-). Byl vynikající, ale ještě lepší podle mě byl Mozarttorte. :-) Byl z toho samého materiálu jako kouličky. Byl to takový malý kousek a absolutně jsem to nemohla sníst. Nic tak sladkého jsem ještě nepozřela. :-)) Takže jedno doporučení. V centru je hodně těchto cukráren a každý kdo bude tady by mel takovou dobrotu ochutnat. A jen za 2,50,- :-).
Druhá novinka je že jsem se před 14 dny konečně odhodlala jít do knihovny (knihovna je naproti Freihausu - s tou velkou sovou), protože jsem nutně potřebovala jednu knihu. A bylo to tak nutné, že jsem se tam jednoho dne musela opravdu donutit jít. Seděl tam nějaký dobrý muž, který uměl celé tři slova anglicky, ale k domluvě nám to bohatě stačilo. Vyplnila jsem nějaký formulář a obdržela jsem samolepku na můj studentský průkaz. Následně jsem zjistila, že nemám dvě eura na skříňku na kabát, tak jsem zklamaně odešla domů. Druhý den jsem ale byla připravená. Když jsem se vyšplhala do poschodí, kde jsem předpokládala, že by mohla sídlit nějaká ta kniha o chemii, zjistila jsem že vlastně v té knihovně nic není. Našla jsem si na počítači, že kniha kterou potřebuji je v naší fakultní knihovně - a samozřejmě půjčená. :-) Takže jsem celý boj absolvovala zbytečně. Když jsem přišla zoufalá domů, spolubydla mi navrhla, že bych mohla zkusit jejich knihovnu - Universität Wien. Druhý den jsem vyrazila do této knihovny. Když jsem si vystála frontu a ten kořínek mi oznámil, že ke získání samolepky do jejich knihovny potřebuji meldezettel, tak mě málem odvezli. Takže druhý den jsem dorazila s potřebnými dokumenty a konečně jsem mohla začít hledat moji knihu a ta..... je samozřejmě půjčená. :-)))))
A třetí zpráva pro všechny lidi, kteří se chystají do Vídně. V obchodech (s jídlem) nelze platit platební kartou Visa!!! Nikde. Podařilo se mi vybírat pouze z bankomatu, jinak nikde jinde mi kartu nevzali. Pouze MasterCard. Takže vřele doporučuji si ji zařídit, kdo je zvyklý chodit do obchodu bez hotovosti. Ze začátku jsem s tím měla celkem problémy. :-) Před odjezdem do Vídně jsem platila kartou Visa ve všech státech EU a nikde jsem němela problém...až teď.

Nakonec přidávám několik fotek z dneška. Fotky se zrcadly a nápisy jsou z podchodu Karlsplatz směrem k Secession (k mojí fakultě). Dlouho jsem se je odhodlávala vyfotit, až dnes konečně. :-)

Spalovna

čtvrtek 15. listopadu 2007

Prater - Reisenrad

Jelikož byl dneska ve Vídni svátek, vypravily jsme se se spolubydlící do Prátru projet se na kolečku. Jako každý správný turista ve Vídni. :-) Počasí nám moc nepřálo, ale přece jen jsme se naší jízdy nevzdaly. Vstupné pro studenty 7E, pro dospělé 8E.
Před nástupem do kabinky jsme prošly krásným muzeem historie Vídně.



Reisenrad
Muzeum - Prater jako svět obyčejného lidu
Muzeum - Kolo po požáru
Muzeum
Muzeum - Reisenrad
Muzeum - Požár
Po prohlídce muzea jsme se nastoupily do (podle mého názoru) chatrných dřevěných budlinek a vydaly se na cestu vzhůru. Bylo velice větrno, tak mi občas nebylo do smíchu.
Výhled nebyl příliš dobrý, ale zážitek excelentní. Každý ve Vídni musí zkusit. :-))

Pohled na celý Prater
Na závěr našeho výletu jsme si ještě prošly nyní smutný Prater se zavřenými atrakcemi.

Jiné kolo :-)
Fortuna a Fortunax
Mozartovy zašlapané housle :-)
Několik údajů o kole:

Architekt: Walter B. Basset
Stavba zahájena: 1896 - Dokončena za 8 měsíců.
Provoz zahájen: 3. července 1897
Po požáru v r. 1944 kolo opraveno, ale pouze s polovinou kabinek.

Počet vagónů: 30 (nyní 15)
V každém vagónu míst: 20
Nejvyšší bod: 64,75 m nad zemí
Průměr kola:
60,96 m
Hmotnost celé konstrukce:
244,85 t
Rychlost: 0,75 m/sec = 2,7 km/h

středa 7. listopadu 2007

Staatsoper - Pique Dame

V pondělí jsme se s mojí spolubydlící opět vypravily do opery. Tento krát na Pikovou dámu (Peter I. Tschaikowski). Představení bylo neuvěřitelné. Vždycky jsem si myslela že mě hudba tohoto typu nezajímá, ale hudba i představení bylo tak profesionální a dokonalé, že jsem si to pravdu užila.
Tentokrát jsem si to užila o to víc, že už jsme věděly co a jak chodí a obsadily jsme si dobré místo a já jsem si s sebou vzala pití. Jelikož čtyři hodiny jsou přece jenom dlouhá doba.
Dokonce jsme se dostaly do sporu s jednou rakouskou důchodkyní o místo a musela jsem mluvit německy. Byla z toho scéna na celou operu a to jsme si řádně užily. :-)))
Přikládám několik foteček - dokonce i záběry z konce představení.